Poznáme to z domu, z parku, ihriska či z ulíc. Deti neposlúchajú, rodičia kričia, zakazujú. A deti aj tak stále nerobia to čo by si dospeláci priali. Napriek tomu, že tomu dávajú dôraz.
Alebo naopak, všetko prispôsobujeme len ich potrebám. Potom zrazu príde problém a nechápeme prečo nám nerozumejú keď sme im dali všetko čo chceli. Vo väčšine problémov s deťmi je vraj hlavne zlá komunikácia. Myslí si to Katarína Králová, ktorá vedie úspešné online kurzy pre rodičov s názvom Nevýchova.
Stretnutie s Katkou bolo veľmi inšpirujúce. Je to mladá, ale skúsená žena, ktorá s deťmi pracuje už niekoľko rokov. „Říkám, že Nevýchova je vytvořena s dětmi a ověřena rodiči. Ale moje cesta k nevýchovnému porozumění byla dlouhá. Taky jsem byla přísná, moralistická paní učitelka. A byla jsem z toho tak unavená, že jsem hledala jak z toho ven. Díky bohu, našla,“ popisuje zakladateľka českého projektu. V súčasnosti sa jej princíp partnerského rodičovstva vo veľkom začal šíriť aj na Slovensku. Aj preto sme sa rozhodli ju trochu vyspovedať.
Ako vznikla myšlienka Nevýchovy?
Já jsem to, co je dneska Nevýchova, žila s dětmi. Viděla jsem, že se spolu na všem domluvíme, funguje nám to bez křiku a přitom nikdo nemusí ustupovat. A taky jsem viděla, že spousta jiných rodičů, prarodičů to prostě neumí. Jezdila jsem třeba autobusem a pozorovala rodiče. Křičeli, zakazovali a děti na to reagovaly jinak než dospěláci chtěli. Viděla jsem ty konkrétní chyby a říkala jsem si, že je v tom nenechám. Miluju děti. Jsou otevřené, skvělé, vstřícné a mají v sobě obrovský potenciál, o který je často okrádáme. To je škoda.
Princípy Nevýchovy mi trochu pripomínajú takzvané vzťahové rodičovstvo, ktoré sa čím ďalej viac stáva trendom aj u nás. Vychádza projekt z podobného prístupu alebo je medzi týmito štýlami nejaký zásadný rozdiel?
Vztahové rodičovství neznám, takže nemůžu srovnávat. Přístup Nevýchovy vychází z partnerství, které je ale partnerstvím oboustranným. Takže se nestane, že dítě vládne a rodič ustupuje. Může to znít, že Nevýchova je podle názvu nadvláda dětí, ale to tak ani na moment není. Nevýchova je o porozumění, domlouvání se, hledání řešení win win. Klademe například velký důraz na spokojenost a pocity rodiče. To myslím, že spoustu přístupů nedělá. Věříme totiž, že dítě se vedle chování učí od rodiče i emoční nastavení, takže zoufalá, uhoněná, vystresovaná máma bude mít problém vychovat spokojené, klidné a vyrovnané dítě. Jsou to jednoduché věci, ale díky tomu, že jsem si je sama prožila, můžu s jistotou tvrdit, že fungují.
S akými najčastejšími problémami sa k vám rodičia obracajú?
To je opravdu různé, je to prakticky neomezená paleta. Ale kdybych měla říct ty nejčastější, jsou to sourozenecké vztahy, když dítě zlobí, odmlouvá, vzteká se, když si s ním rodiče neví rady, ale i třeba u takových věcí, jako když mají děti probémy ve školce, při odchodech do školy, neplnění si vlastních povinností. Velké téma jsou třeba hranice a jak je vytvořit tak, aby fungovaly.
V kurzu máme také veliké množství maminek s maličkými dětmi. Jsou překvapené, jak se dá domlouvát i s těmi nejmenšími. Jsou to většinou mamky, které chtějí začít hned od začátku tak, aby pak třeba kolem třetího roku nemusely řešit složitější problémy. Je krásné sledovat, jak se jim daří.
A ako teda v praxi funguje také dohováranie s malými deťmi, ktoré ešte nedokážu slovami formulovať ako by danú situáciu chceli riešiť?
My jsme se doma domlouvali už s tříletým Jankem. Na začátku to samozřejmě není žádný dlouhý monolog, ale dítě si zvykne na tenhle styl komunikace a začne hledat svoje řešení, vycházet vstříc, přestane se vymezovat a vztekat, protože mu nikdo nerozumí. Současně ale taky můžu říct, že v kurzu máme maminky, které se domlouvají i s nemluvňaty.
Za všechny jeden konkrétní příklad: „Podělím se s Vámi o to, jak manželovi a našemu Pepíčkovi (1rok) funguje nevýchova: Manžel byl sám s Pepínem a už byl čas večeře. Syn byl za celý den už unavený a když ho manžel chtěl nakrmit začal plakat. S klidem mu řekl, že potřebuje, aby se najedl, aby v noci neměl hlad a že ví, že je už unavený a že on už vlastně je taky docela unavený. A světe div se – Pepíček celou misku kaše snědl, lehl do posltýlky a v momentě byl „tuhý“ Paráda!“: Lucie Kolínská
Často počúvam od mamičiek: Musela som mu dať na zadok. Inak sa to nedalo riešiť. Všetkých kúše a nič iného na neho nezaberá. Alebo bije deti na detskom ihrisku… Čo si o podobných situáciách myslíte vy a ako sa dajú riešiť? Aké máte skúsenosti z praxe?
Myslím, že nikdy není vhodná chvíle, kdy dát dítěti na zadek. Dělá něco, čemu nerozumím a mě se to nelíbí, to je jasná věc. Ale má svůj důvod proč to dělá. Vůbec se tu nesnažím říct, že ho mám nechat být, ať si to s ním ostatní děti vyřídí, to je hloupost. Říkám, že on svým vlastním způsobem něco vyjadřuje.
U kousání je to zvláš’t patrné. Já jako máma tomu potřebuju porozumět, nebo to zastavit. Když ho plácnu, zareagovala jsem stejně jako on, vlastně jsem ho taky tak trochu kousla. Učím ho útok vyřešit útokem. Přitom způsobů jak něco takového vyřešit je několik. Bohužel, my zůstáváme zaseklí na tom, jak vychovávali nás. Otázka ale zní: Jak nám v tom tehdy bylo? A chceme to dělat svým dětem? Já ne, protože vím, že to jde jinak.
Mnoho mamičiek rieši taktiež vzdor detí. A to už veľmi skoro, napríklad v prvom roku či v roku a pol dieťaťa.
Období vzdoru bývá často dobrá výmluva, za kterou se dá skrýt nebo opomenout mnoho problému. Z mé zkušenosti přichází období vzdoru většinou ve třetím věku dítěte. Dříve to muže být právě odraz neporozumení nebo problém v komunikaci. Maminky, které máme v kurzu s malými dětmi se chlubí, že období vzdoru překonali bez vzdoru. Ale řešíme například i problémy se staršími dětmi, které jsou v pubertě a i tam je efekt stejný. Rodiče zjistí, že když se s dítětem správně domluví, jejich hrozný, nezvladatelný puberťák je najednou docela milý a vstřícný dospívající.
Katarína Králová verí, že zmenou prístupu rodičov dokážeme aj u nás boriť zaryté výchovné mýty. Stotožňuje sa s heslom Steva Jobsa: „Len človek, ktorý je príliš šialený na to, aby veril, že dokáže zmeniť svet, ho dokáže skutočne zmeniť.“ A říká: „Věřím, že každá věc, která nám teď nevyhovuje ve vztahu s dětmi se dá elegantně změnit. Není to až taková věda. A navíc to vždycky stojí za to.“
Foto: Robert Zauer
(13 hlasov, priemerne: 4,60 z 5)
Loading...